Mých 300 u Thermopyl. This is Penta!!!

Před rokem jsem si spočítal všechny svoje odkoučované zápasy. Nebyla to tak těžká práce, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stačilo k tomu využít historickou tabulku zápasů, kterou na stránkách Penta gymu vedu. 

A k tomu připočítat těch pár, kdy jsem seděl u klece někomu mimo oddíl. Výsledek? 254. Rok se sešel s rokem a já udělal dalších 48 čárek. To znamená, že na posledním turnaji v roce 2016 v Německu na Aggrelinu jsem o dva zápasy překročil třístovku!

Abych řekl pravdu, loňský rok byl v tomhle směru opravdu náročný. Těch víkendů, co jsem strávil v klidu s rodinou, zas tak moc nebylo. Co si budeme nalhávat, rád jezdím s klukama (a holkama) na zápasy, ale když je to týden co týden, moc chápavě se na to doma přítelkyně ani syn nedívají. Musím jim moc poděkovat, že to tolerují, i když mi je jasné, že ne vždy je to lehké.

První zápas jsem odkoučoval 5. prosince 2001 ještě na staré Brumlovce v Praze. Prohráli jsme. Stejně jako ten tří stý. Mezi těmito okamžiky uběhlo patnáct let, v kterých mi prošlo pod rukama spoustu lidí. Ne každý se chtěl stát zápasníkem. Ne každému, který to naopak chtěl, se to podařilo.

Tři sta zápasů znamená svým způsobem i 300 zápasníků. Zní to trošku divně, protože tolik bojovníků jsem do klece či ringu nevedl. Pravdou ale je, že každý zápas odzápasil tak trochu jiný člověk. I kdyby šel každý MMA bojovník dva zápasy v jednom dni, pokaždé by byl trochu jiný. V jiném rozpoložení, s jinou zkušeností. Vezměte si, když do vás v den zápasu začne vandrovat přítelkyně. Máte možnost se stoprocentně soustředit? Ne! A podle toho to taky vypadá. Kvůli slečně pak dostanete KO nebo třeba škrcení zvané triangl.

S tou třístovkou se nabízí srovnání s bitvou u Thermopyl. Netuším, jak by mých tři sta klonů  obstálo ve stejné situaci, ale jedno vím určitě. Vstoupit do oktagonu vyžaduje odvahu a zaslouží si respekt. Z vlastní zkušenosti vím, že když vejdete mezi těch osm stěn klece a zavřou se za vámi dvířka, jako byste se objevili v úplně jiném světě. Zvlášť, když máte první zápas. Najednou musíte bojovat tak jako nikdy předtím. Se soupeřem i se sebou samým.

Jsou lidé, které jsme na tréninku považovali takřka za neporazitelné, za stroje na likvidaci soupeřů. V kleci se pak chovali úplně jinak. Tíha okamžiku je svázala natolik, že nebyli schopni předvést to, co běžně předváděli v tělocvičně.

Jsou ale i tací, kteří to měli a mají naopak. Na žíněnce je točíte jako pizzu, vůbec si nejste jistí, jestli máte vyslyšet jejich naléhání o prvním zápase. Pak ale, když přijde na věc, jsou schopni se postavit každému. Jako by z nich až skutečný boj udělal válečníky.

Takovým krásným příkladem byl Václav Šamša. Oplácaný kluk, který dokázal porazit dnes hvězdného Slováka Tomáše Deáka. Nebo svedl vyrovnanou bitvu s dnes už legendou českého MMA Josefem Králem. Škoda, že pak zmizel ze scény, aniž by řekl neshledanou, což mu mám trošku za zlé.

Jak je vidět, v mé třístovce zápasníků nenajdete jen vysekané hrany jako ve filmu. Jsou tam, ale do boje jdou i tací, do kterých byste to na první pohled neřekli. Šamša, Skalník, Hořejší, ale i třeba UFC fighter Pešta.

Jsou zde i holky. Někomu se ženské MMA nelíbí. Já ho uznávám a podporuju. Tyhle dračice dokážou být v některých aspektech lepší i tvrdší než chlapy. A to mě děsí i přitahuje zároveň. Zajímavé je, že právě třístý zápas vyšel na holku. Tedy lépe řečeno byl předurčen k tomu, aby na ni vyšel. Vždyť dvě stě devadesátý devátý odbouchala Magdalena Šormová a kdybychom nedostali pozvánku na turnaj v Německu, mohl jsem v Praze odkoučovat Invicta zápasnici Simonu Soukupovou. Nakonec to vyšlo na Barboru Polákovou.

Jak už jsem napsal, netuším, jak bychom dopadli u Thermopyl, ale určitě vím, že bychom jim to nedali zadarmo. Vezměte si, že by tam bylo třináct podob UFC fightera Viktora Pešty. Tedy i ta, která když poprvé dostala ránu pěstí, strašně se divila, jak to bolí. Dále by se tam objevil v několika podobách nevypočitatelný ACB zápasník Filip Macek. Klony krasavců Ondřeje Skalníka a Tomáše Stehlíka. Obří Mamut Jirka Paluska, Michal Hořejší, Michal Nepraš, Magdalena Šormová. Ze starých časů Vašek Šamša, ale i André Reinders, Bohumil Lungrik, Pavel Bechtold nebo i Michal Hamršmíd. To je jenom vrchol pyramidy. Jsou tam i moje další skvosty. Šmidlík, Běle, Lejsek, Švoma, Vostrý a další a další. Prostě a jednoduše:

This is Penta!!!

Nikdy jsem neměl sklony k bilancování. Ani nejsem z těch, kteří se plácají po ramenou za to, co bylo. Žít se má z toho, co je teď. No ale když je to jubileum…

Víte, na který zápas nejraději vzpomínám? Není z UFC ani ACB, i když jsem na své svěřence opravdu pyšný, že to dotáhli tak daleko. Představte si zápas, kde v soupeřově rohu sedí UFC fighter Peter Sobotta, ale hlavně legendární grappler a UFC veterán Dean Lister. A vy se díky skvělému výkonu svěřence, v tomto případě Ondřeje Skalníka, můžete radovat z vítězství. To je asi největší blaho, jakého se trenérovi může dostat. Větší by snad bylo jen to, kdyby někdo z Penty sestřelil Conora McGregora.