Nebo možná znají, ale nepoužívají. Přijde jim to stejně divné jako mléko v čaji.
Podobně vnímají i jeho další ekvivalenty. Například: na pohodu, ťukec, pianko. Když po nich něco takového chcete, odpoví sice briskně – jasně – ale vy dobře víte, že jediná věc, která jim utkvěla v paměti, je sparing. Nechci někomu křivdit, najde se spousta lidí, kteří umí na klid odjet celý trénink, a vědí, že se tím hodně naučí. Někteří si ale myslí, že když si, aspoň jednou za trénink nevymlátí mozek z hlavy, mají pocit, že ani netrénovali. Někdo je tak prostě naprogramovaný. Má to rád.
Přitom ne vždy je to úmysl a skutečně, na začátku lehkého sparingu je to ťukačka, tak jak má být. Ale sem tam se to prostě zvrtne. Přijde první tvrdší rána. Třeba i nechtěná, jen si na ní prostě nalítnete. Následuje první promiň, doprovázené jasně, v pohodě. Tempo se začne stupňovat a najednou tu máte regulérní bitku, ani nevíte jak.
Postupem času poznáte, s kým se dá jet na pohodu a s kým ne. V kom, po jedné nechtěné tvrdší ráně, bouchnou saze, nebo se mu splaší kladiva a kdo je klidný, jako by se ho to ani netýkalo.
Jsou i tací, kteří si myslí, že jedou lehce, ale vám je jasné, že i při lehkém potahání musí vyhrávat. Prostě celý sparing vedou a vás nenechají ani čuchnout. Vždyť oni si chtějí vyzkoušet nové věci, ne vy. A když vás na něco utáhnou, ještě se vám vysmějí, že vás dostali na techniku, co včera viděli na YouTube.
A může to být i hůř.
Někteří už s bojovým módem vstupují do tělocvičny. Při rozcvičce ještě dokážou být klidný, ale když se začne stínovat...
Je vědecky dokázané, že když stínujete, tedy bojujete proti imaginárnímu protivníkovi, nemůžete se zranit. Problém nastává, když stínujete ve dvojici. Teoreticky byste se neměli ani dotknout, kontakt je zakázán. Ne všichni jsou toho schopni. Zřejmě jde o špatný odhad vzdálenosti nebo já nevím. Najednou jsou chlapci v sobě a štípají se jako při ostrém sparingu. Nezmění se to, ani když je napomenete. Dostane se vám jen souhlasné zamručení, o kterém si nejste jistý, co vlastně znamená. Následně sledujete, jak stínový sparing pokračuje. Občas jednomu z nich začne téct z nosu krev. Najednou máte pocit, že trénujete Ninji, kteří se jeden druhého nesmí dotknout, a přesto jejich obličeje vypadají jako použité vložky.
Pěkný vstup do tréninku, ale to zdaleka nemusí být všechno.
Kapitolou samou o sobě je nácvik technik. Jistě si dokážete představit, jak něco takového má vypadat? Jeden z dvojice si na druhém zkouší techniku. Snaží se v klidu předvést to, co mu bylo ukázáno. Soustředí se na každý pohyb a doufá, že mu s tím kolega pomůže. To znamená, že na sobě nechá dril provést.
Nepočítá s tím, že by se začal bránit. A ouha je to tu. Proč? Snad aby to druhému ztížil, nebo dokázal, že na něj technika nefunguje? Samozřejmě tam může být i jiný důvod, který já nejsem s to rozklíčovat a v podstatě je to jedno.
Je v celku pravděpodobné, že první cvičenec se tomu postaví a v zárodku možnou pranici ukončí. V duchu si řekne, co jsem to vyfasoval za vola, a doufá, že ho nejdříve vystřídá, protože takhle se nic nenaučím. Je tu však i druhá varianta, že se přizpůsobí situaci a oba se do sebe pustí.
MMA je prostě spojeno s kontaktem a když tam z nějakého, pro někoho nepochopitelného důvodu není, snaží se ho tam dostat. Ale všechno má svůj důvod, už jenom proto, abyste se něco naučili. A taky, jak by to muselo eskalovat, když už na rozcvičce bychom po sobě šli, jako slepice po flusu?
