Naplnit O2 arénu? Noční můra MMA, která se potvrdila

Zdál se vám někdy sen, ve kterém organizátoři těsně před vypuknutím velké show zrušili celou akci? Mě jo. Nebylo to nic vizionářského, ale jen důsledek toho, co se nám v českém MMA skutečně stalo.

Když přišla European Fighting Challenge s tím, že uspořádá svůj druhý turnaj v Praze, mé srdce zaplesalo. Evropská odpověď na UFC (jeden z mnoha superlativů, kterým se prezentovali), si však vzala větší sousto, než mohla zvládnout. O2 aréna! Naplnit ji v zemi, kde polovina lidí ani pořádně neví, co to MMA znamená? A ještě reklamou pouze přes sociální sítě? (jinou jsem nezaregistroval…)? Fíha, říkal jsem si. Ti kluci musí být opravdu silní v kramflecích. Jak se ale ukázalo, nebyli. Tři týdny před turnajem celou akci kvůli finančním problémům odpískali.

Je to strašný průser! Pro diváky, kteří si koupili lístky, ale hlavně pro sportovce, kteří se na akci chystali. Dvacet dva zápasníků tak přišlo o práci! Jejich celá příprava přišla v niveč, stejně jako peníze, které do ní investovali. Musejí se teď narychlo shánět po něčem novém, což je vždycky velmi složité. Dotýká se to i mého Penta gymu, protože na akci měla startovat Magdalena Šormová.

Nevím, kolik se prodalo lístků, ale je jasné, že organizátoři měli velké oči. Startovka vypadala zajímavě, ale spíš pro fajnšmekry než obyčejné fanoušky. Z domácí špičky tam bylo jen pět jmen. Tedy vlastně čtyři, protože Miloš Petrášek musel před turnajem na operaci. Obávám se ale, že i kdyby zápasili ty naše největší hvězdy, jako je Vémola, Pešta, Procházka, Kincl, Macek nebo Soukupová, tak by to stejně neklaplo. Vždyť se to nedávno nepodařilo ani postojařské W5: Legends in Prague. A ta měla startovku, před kterou mi spadla brada.

O2 aréna je prostě velké sousto.

Četl jsem, že je to kulturou lidí. Když tu nechodí na fotbal, těžko budou chodit na MMA nebo K1. Nevím, jak v K1, ale kromě Polska není ve střední Evropě MMA turnaj, který by dosáhl parametrů vyprodané O2 arény! Samozřejmě je možné, že mě ty velké akce míjely, ale… Co jsem viděl v Německu, Rakousku, Maďarsku, ale třeba i v Dánsku, Švédku a Finsku, byly turnaje počtem diváků maximálně na úrovni dvou třech tisíc. Tedy na stejné úrovni jako galavečery MMA u nás. A týkalo se to i akcí, kde byla startovka nabitá místními hvězdami.  Turnaj se obvykle uskutečnil v komornějších prostorách hotelu nebo bývalého divadla.

Někdo může říct, to se může stát jen u nás, ale fakt je ten, že Češi udělali všechno pro to, aby akce nedopadla krachem. Člověk by si měl nejdříve všechno pořádně spočítat a poradit se s místními organizátory. A když si je vyslechne, tak by se měl jejich radami řídit, protože jinak to může dopadnout stejně jako s finským projektem EFC. Co může Fin vědět o české MMA scéně? Nic! O to víc měl dbát na rady, které dostal. Zvlášť, když jde o peníze. A o ty jde v tomhle businessu především.

Naplnit O2 arénu podle mě může v tuhle chvíli jen UFC. Nebo ještě ACB. Rusové, jak jsem zjistil, mají snad bezedný měšec. Pronajímají si velké haly a přitom vůbec neřeší, zda je naplní nebo ne. Lístky kolikrát rozdávají. Sází na prestiž, kterou jim legendární haly zaručují. Jak to vypadá, vyplácí se jim to, což dokazuje expanze do USA nebo skvělí zápasníci, kteří na turnajích zápasí.

Bohužel EFC takovým kapitálem nedisponuje, takže organizátorům zbyly jen oči pro pláč a plány na rok 2018.

Trochu mi to připomíná ještě jednu skandinávskou organizaci, kde bylo víc řečí než skutků. Švédkou Heroes Fighting Championship. Po prvním turnaji, kde zápasil i Viktor Pešta před svým odchodem do UFC, jsme byli na tiskové konferenci, kde se organizátor rozplýval nad celou akcí a věštil do budoucna, které z místních hvězd přiveze a chtěl přidat i nějakého toho UFC veterána. Přitom už musel vědět, že je jeho akce, i podle počtu diváků, prodělečná. Což se nakonec nejvíc dotklo zápasníků, kteří nedostali ani korunu.

Tomuhle se naštěstí EFC vyhnula, ale ne nadarmo se u nás říká: Dvakrát měř, jednou řež. Možná by stálo za to se tím řídit i na dalekém severu.