MMA: Sport pro chuligány i filozofy. Sport, kterému musíte dát šanci

Nejspíš to měl být jeden z prvních blogů, které jsem o MMA napsal. Nebyl. No nevadí. Píšu ho teď. Takže co za lidi dělá tenhle sport?

MMA se s předsudky typu, že je to jen pro vymlácené hlavy, potýká od začátku. Přece, kdo by něco takového mohl dělat? Maximálně potetovaná pleška s IQ tykve. Rváči, kteří povýšili své pouliční výlevy na vyšší level a teď exhibují před masami stejně krvelačných diváků.

Popravdě něco na tom je.  Zápasníci, stejně jako například fotbalisté, jsou potetovaní.  Většina je na krátko ostříhaná už jen z toho praktického důvodu, že by jim delší vlasy vadily při tréninku či v zápase. A můžete vzít jed na to, že jsou to rváči, protože kdo to chce v životě někam dotáhnout, musí se o sebe umět postarat. Je to stejné v byznysu i v kleci. No a IQ? K tomu se dostanu později.

Nebudu zastírat, že ke mně do gymu nikdy nevstoupil pouliční rváč. Vstoupil. Na tréninkách se objevili i fotbaloví chuligáni a někteří za Pentu dokonce zápasili a zápasí. Musím podotknout, že velice úspěšně. Na druhou stranu jsem několik z nich z Penty vyhodil, protože se jejich, říkejme tomu vznosně, životní styl neslučoval s mými představami o zápasníkovi MMA. Přitom se jednalo o velmi talentované borce, možná o největší talenty domácí scény posledních let. Jednomu to, mám pocit, otevřelo oči a velké očekávání naplňuje. Druhý také velmi úspěšně zápasí, ale lidsky by mu zřejmě nepomohla ani svěcená voda.

Nabízí se otázka, proč takové lidi vůbec do oddílu beru? Zřejmě proto, že pořád naivně věřím, že se do MMA zamilují natolik, že je to odvede od potřeby prát se na ulici nebo někde na poli.

Říká se, že oddíl je takový, jací jsou trenéři v něm. Nebo jinak. Každý trenér přitahuje určitou sortu lidí. Podle mě to sedí. Nepovažuju se za žádnou bednu, ale do Penty chodí asi nejvíc vysokoškoláků a středoškoláků, až je to při pověsti tohoto sportu zarážející. Vždycky jsem si myslel, že tahle sorta lidí spíše navštěvuje kurzy Aikida nebo něčeho takového (nic proti Aikidu). A ono ne! Začali chodit do Penty, aby při nejbližší příležitosti vlezli do klece.

Bakalář Ondřej Skalník, který vystudoval Fakultu sociálních věd, by mohl vyprávět. Vždyť historicky má za náš oddíl nejvíc zápasů. A není to jen on, kdo úspěšně vystudoval a stejně úspěšně zápasí. Mgr. Magdalena Šormová vystudovala Policejní akademii. Viktor Pešta ji také studoval, jen dal před jejím dokončením přednost UFC. Bc. Michal Nepraš válčí na Metropolitní univerzitě. A daly by se najít i další příklady.

Někdo se může zeptat, proč to ti lidé vlastně dělají? Těch důvodů může být víc. Od potřeby nabít sebevědomí, přes prostou lásku k MMA. Ale abych tu nepsal jen v obecné rovině, jeden příklad za všechny.

Václav Šamša. Student filozofie. Na první pohled na žádného zabijáka nevypadal. Trochu při těle a s osobitým pohledem na svět. Na tréninku byste také neřekli, že ho čeká úspěšná kariéra. Venca byl spíš zápasový typ. V ringu či kleci vždycky nechal všechno a dokázal se postavit každému, koho jsme proti němu postavili.

Za dva roky zápasení posbíral šest vítězství a tři porážky. Když končil, měl vlastně všechno před sebou. A přesto dokázal úspěšně zápasit v Belgii, Polsku, na Slovensku nebo na domácím poli. Porazil současnou slovenskou hvězdu Tomáše Deáka a při bodové prohře s Josefem Králem, jsme podali (neúspěšný) protest proti rozhodnutí rozhodčích.

A jeho motivace? Chtěl skloubit dokonalost těla a ducha. Kalokagathia. Což se mu do určité míry podařilo.

Takže pro koho je vlastně MMA určeno? Věřím, že pro každého. Pak už jen záleží zda dotyčného osloví či nikoliv. Nováček nemusí mít ani žádné zkušenosti z jiných bojových sportu. Nezáleží ani na věku. MMA se dá dělat i kvůli kondici nebo jako sebeobrana, i když to slovo bych dal do uvozovek. Přece jenom je to sport a jako takový je okleštěn pravidly. Špinavé techniky použitelné na ulici jsou tabu.

Takže ještě jednou. MMA je sport jako každý jiný, jen mu musíte dát šanci.