Říká se, že v životě si nemůžete být ničím jistí. Platí to i v MMA a nemusí jít jen o samotný zápas, kde každá chyba může být okamžitě potrestána. V těchto novodobých gladiátorských šachách je totiž proměnných mnohem víc.
Například takové pořádaní galavečerů. Už jste to někdy dělali? Já ne a ani se na to nechystám. Upřímně soucítím s organizátory jednotlivých akcí, kteří jsou až do poslední chvíle v napětí, jestli turnaj proběhne tak, jak si ho na začátku naplánovali. Hlavně ze startovní listiny se může stát noční můra. Z té, která byla na začátku, totiž občas zbude jen torzo.
Pořadatel si pořádně oddechne vlastně až na vážení, kdy má všechny borce pod střechou. Do té doby každý telefonát, SMSka, pípnutí massengeru může znamenat, že se některý ze zápasníků zranil, onemocněl anebo se jednoduše na to vykašlal (i takové případy se stávají, hlavně u amatérů). Ve chvíli začíná adrenalin, o který nikdo nestál. Telefon střídá telefon, zpráva zprávu. Hledání náhradníka je běh na dlouhou trať. Ten nemůže, ten má nadváhu, ten by rád šel, ale zrovna začal s přípravou, takže snad příště. Čím blíž k datu turnaje tím menší pravděpodobnost, že se někdo najde. Nakonec se se celý galavečer smrskne z původních například třinácti zápasů na osm. Což nemusí být naškodu. Lepší sedm osm super fightů, než aby se divák nudil.
Ale abych vás neuvedl v omyl. Postižení nejsou jen organizátoři, ale hlavně zápasník, kterému odstoupil soupeř. Najednou je bez zápasu a cítí se stejně blbě jako člověk, kterého zaměstnavatel právě vykopl z práce. Zvláště jestli se nacházel v poslední fázi shazování, tedy týden před vážením, to s jeho psychikou pěkně zamává. Tak já se tady snažím! Makám jako blázen a proč? Všechno to je na… Manažer turnaje sice slibuje, že někoho najde, sám na tom má zájem, ale oba dobře vědí, jak se věci mají. Ta šance se každým dnem zmenšuje.
Přesto závodník té malé naději většinou podlehne a dobrovolně pokračuje ve shazování. Vždyť do přípravy dal všechno. Čas, úsilí, peníze. Jenže najednou jde každé kilo dolů pomaleji a čas ve vaně či sauně se nesnesitelně vleče. Uši jsou nastražené v očekávání telefonátu, který rozhodne o všem. V hlavě to pořád šrotuje: ,Najdou mi někoho? Kdo to bude? A co když nenajdou? Má vůbec cenu se takhle trápit?‘ Každý se s tím vyrovnává po svém. Někdo se těší na novou výzvu, někdo z ní má obavy. Nejhůř je na tom ten, kterého postaví před hotovou věc, jako se nám to s Viktorem Peštou stalo na jednom z prvních GCF v Brně.
Viktor Pešta, v současnosti jediný český zápasník v nejprestižnější organizaci UFC, měl tehdy zápasit v těžké váze s Chorvatem, jehož jméno si už nevybavím. Soupeře jsme měli pečlivě nastudovaného, jeho obličej jsme si pamatovali z několika fotek a videí. Proto nás trochu zarazilo, že jsme ho před blížícím se vážením nikde neviděli. Když došlo k představování zápasníků, před Viktora se postavil někdo úplně jiný! Byl obrovský. Měl tak o patnáct kilo víc než Viktor a i jeho původní soupeř. Všichni byli překvapeni. Organizátoři, my, jen Chorvatům bylo všechno jasné. Začali jsme protestovat a rozhodli se nezápasit. Po několika hodinách a telefonátech nás členové GCF nakonec přemluvili a Viktor do zápasu nastoupil. Vyhrál! Jak jinak než díky svému pověstnému krucifixu známému též jako ‚Bába pod kořenem‘.
Změna soupeřů je od začátku roku v Penta gymu na denním pořádku. Začalo to zápasem Víti Vávry na turnaji GCF v Poděbradech. Naštěstí maďarského borce na poslední chvíli nahradil Hrdlica z Havířova. Následoval zápas Michala Nepraše na Fusion v Brně. Jemu se zranil znojemský Jančuška. Místo něj do klece vstoupil Slovák Zajac. Stejné komplikace postihli Filipa Macka a Františka Prachaře na Heroes Gate. Oba nakonec, na rozdíl od Jirky Palusky, zápasili. Jirka Paluska řečený Mamut čekal na GCF 34 v Příbrami na svého soupeře marně. Dan Dittrich dostal den před zápasem příušnice. Náhradník se nenašel. Mamut společně se mnou nakonec místo toho komentoval zápasy do televize. Mnohem hůř dopadl Jakub Běle. Ještě dva dny před vážením se trápil shazováním za pomoci horkých van, s vidinou, že mu organizátor VFCl někoho sežene. Nedočkal se. Jeho první soupeř Polák Robert Maciejowski se prý zranil. Na svém facebooku, ale těsně před zápasem, zveřejnil fotku jak je někde na horách! Pěkná podpásovka a to jsem ještě hodně slušný. Jo a nesmím zapomenout na Michala Hořejšího. Jeho soupeř se před GCF 34 také zranil, jenže Michal během několika málo hodin, co se to dozvěděl, ulehl s virózou. Náhradník se nemusel hledat.
Jestli dobře počítám pět turnajů sedm změn. Tři kluci, kteří nezápasili vůbec! Jakoby někdo na nás a naše protivníky uvalil kletbu. Tohle jsem ještě nezažil. Pro závodníky a celý náš tým je to malá tragédie. Neuděláte nic, je to součást tohohle sportu. Můžete snad jen jedno. Pojistit se. ‚Jasně, jasně, Ondra Skalník s ním půjde, ale koho tam máte v záloze? Co proč? No možná budeme potřebovat náhradníka!‘
MMA není fotbal, na který si koupíte třeba tři měsíce před zápasem lístky a můžete si být takřka na devadesát devět procent jisti, že jestli jste chtěli vidět Spartu se Slávií, tak je taky uvidíte. Možná nebude hrát Lafata, ale Sparta přijede určitě. V MMA je to trochu sázka do loterie. Je to jenom o dvou lidech, kteří do přípravy dávají všechno, aby byli připraveni líp než ten druhý. Někdy, ale tělo řekne ne a do zápasu vás nepustí. Proto je nutné, aby tu byli náhradníci, kteří jsou schopni vzít zápas na poslední chvíli a pokusili se v něm vyniknout. Říká se, že MMA zápasník by měl být pořád připravený. Buďte, protože jak to tak vypadá kluci z Penta gymu vás tento rok budou ještě potřebovat.
