Specialisté kontra desetibojaři. Do klece se už nedá jen odskočit!

Porovnávání stylů stálo u vzniku dnešního MMA. Ze začátku, když se tomu ještě říkalo Vale Tudo, zápasili proti sobě zástupci Karate, Juda, Kick boxu, Brazilského jiu-jitsu a tak dále a tak dále.

Postupem času se z toho nejlepšího stal mix nebo lépe řečeno MixedMartialArts, zkráceně MMA.

Od té doby se v MMA mluví o komplexních bojovnících. Umějí se prát v postoji, zápasit, páčit a škrtit na zemi. V oktagonu už skoro nenarazíte na takzvaně jednostranného specialistu. Tedy někoho, kdo by byl dobrý pouze v postoji nebo na zemi, tedy jen v jedné z těchto disciplín. Protože pak by to mohlo dopadnout třeba takhle:

Představte si excelentního boxera, který vstoupí do klece s MMA zápasníkem. Komplexní bojovník nejspíš během chvíle hodí boxera na zem, kde ho uškrtí nebo upáčí.

Když to bude specialista pouze na zem, dopadne to nejspíš tak, jako s jedním z nejlepších zemařů světa, černým páskem v Brazilském jiu-jitsu a mým velkým oblíbencem Marcelem Garciaou.

V roce 2007 se v Koreji postavil domácímu DaeWon Kimovi. Po dvaceti sekundách druhého kola musel zápas ukončit lékař ve prospěch Kima. Garcia byl bit tak, že už nemohl pokračovat. Korejci nedokázal vnutit svůj způsob boje, kdy soupeře hodí na zem, kde ho nasazením škrcení či páky donutí vzdát. Místo toho ho soupeř rozbil údery a potvrdil tak starou pravdu, že jeden dobře mířený úder udělá z černého pásu hnědý, další úder z hnědého fialový...

Sice se stand-up specialista může chlácholit tím, že kdyby zápas zůstal v postoji, tak by soupeře určitě sestřelil. Jenže na „kdyby“ se nehraje. Stejně tak BJJ bojovník může dorážet na protivníka, který s ním nechce měřit síly na zemi: Pojďna zem a bojuj jako chlap. Proč by to zkušený zápasník dělal, když má i jiné možnosti?

Samozřejmě, že jsou mezi MMA zápasníky i bývalí specialisté. Ti se ale, aby v oktagonu přežili a dostali se do těch nejvyšších pater, museli přizpůsobit. Jen tak namátkou z domácí scény bych mohl zmínit postojaře jako Petr Ondruš nebo Jiří Procházka. Ze světa třeba Mirco Filipovič nebo Alistair Overeem. Vyložených zemařů moc český MMA rybník nemá. Dříve snad Jakub Stejskal. V tuto chvíli je nejvýraznější postavou Eldar ‚Yakuza‘ Rafigaev. Moldavan, který už několik let žije a trénuje v Česku. Ze světa bych určitě jmenoval Ronalda Souzu nebo Demiana Maiu.

Bohužel nebo bohudík ani titul šampiona v jakékoliv disciplíně vám nezaručí, pokud nejste schopni se přizpůsobit, že budete úspěšní v MMA desetiboji. Je to úplně jiný sport. Mimo to, že se v něm prolíná několik sportovních disciplín najednou, v kterých, když nejste kovaní, budete nejspíš tahat za kratší konec provazu, jsou tu i další specifika, na které si borec musí dát pozor.

Malé rukavice. Minimálně se za ně neschováte tak jako za velké v  thajském nebo v klasickém boxu. Musíte umět pracovat v kleci a na kleci. Na zemi, kam vás může kdykoliv soupeř strhnout. V případě, že na ní umíte, jsou tu zase údery a kopy, na které BJJ bojovník ze žíněnky není zvyklý.

Pak tu máme rozdílnou fyzickou zátěž, s kterou se musí borec MMA vypořádat a na kterou je oproti specialistům zvyklý. Pracovat v postoji, být natlačen na klec, wrestlit a pak strhnout nebo být stržen na zem, kde musíte znovu pracovat. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Zvláště pro ty, kdo si do klece chtějí takříkajíc odskočit. To znamená, že si dají jeden zápas a pak se znovu vrátí mezi šestnáct provazů nebo na žíněnku.

Na zápas v MMA se potřebujete stoprocentně připravit a to i v hlavě, která musí takříkajíc přepnout. Protože to, co vám fungovalo například v thajském boxu, v MMA může skončit třeba tím, že vás soupeř hodí na zem. Zápasník si musí vštípit nové návyky, které se mu nedostanou pod kůži za pár měsíců. Je to zdlouhavý proces, který když se vám daří v tréninku, musíte pak přenést do zápasu. A to je to nejtěžší. Nikdo vám totiž nezaručí, že jakmile vstoupíte do klece, nezapne se starý mód, na který jste byli až doposud zvyklí. To si ověříte jenom v zápasech. Optimálně nejdříve v amatérských, aby váš profesionální rekord nevypadal jako pokus - omyl.

Nejhorší podle mě je, vzít MMA zápas a přitom vědět, že po něm za dva měsíce nebo ještě kratší dobu vás čeká důležitý zápas ve sportu, který vás živí. To se potom ani na MMA zápas nemůžete pořádně koncentrovat a nemůžete podat výkon, jaký byste si od sebe představovali.

Rozumím šampionům specialistům, že se jim zdlouhavý proces amatérských zápasů nechce absolvovat. Ale měli by. Zvlášť jestli chtějí být v MMA dlouhodobě úspěšní. O to větší pozornost jejich zápasy v MMA přitahují.

Teď v nejbližší době nás čeká MMA premiéra skvělého K-1 a Thai boxera Matouše Kohouta na červnovém XFN v Praze. Dlouho se mluví o Lucii Mudrochové. Oba mají v postojových disciplínách řadu titulů. Jsem na ně hodně zvědavý a držím jim palce.