Trash talking je umění verbálního boje. Ostrými a správně volenými slovy se zápasníci snaží soupeře rozhodit, trefit se do jeho citlivých míst. Jak se ukazuje, trash talking je jednou z cest, jak na sebe upozornit.
A když k tomu ještě přidáte kvalitní sportovní výkon, máte na důchod vystaráno. Své by o tom mohl říct Conor McGregor, Irská megastar UFC nebo například fotbalový trenér Jose Murinho. Tato řečnická disciplína poslední dobou baví fanoušky MMA po celém světě a samozřejmě se dostala i k nám.
Jestli si dobře pamatuji, pořádný boom u nás přišel až s příchodem UFC veterána Karlose Vémoli na domácí scénu (do té doby byl známější spíš v Anglii, kde trénoval a zápasil). Jeho prohlášení, že on je tady ten nejlepší, nadzvedlo snad půlku místních MMA zápasníků a každý druhý ho začal vyzývat.
Vůbec nezáleželo, zda na zápas v kleci podle platných pravidel, nebo jen tak na ulici. Karlosovo vtrhnutí na českou scénu bylo jako zjevení a dost rozhýbalo i média. Dalo by se říct, že jeho facebookové pošťuchování s domácími borci, byla pro českou MMA scénu velká vzpruha. Novináři se začali o náš sport trochu víc zajímat, i když je škoda, že je k tomu přivedly rozmíšky na sociální síti, nikoliv samotné výkony sportovců. Nicméně média lační po příbězích, senzacích a Vémola jim to všechno dal jako na zlatém tácu.
Nicméně po zápase Vémoli s Knížetem, který s ním nakonec do klece vstoupil, jako by trash talkingová scéna u nás opět uvadla. Příjemné osvěžení přišlo snad až s turnajem organizace XFN, kdy si pomyslně vjeli do vlasů Jaroslav Pokorný a Jan Malach.
Malach, jemuž se jakožto Liberečákovi přezdívá Král severu, si před turnajem postěžoval, že soupeř, kterého dostal jako náhradu za dalšího zraněného, neodpovídá jeho kvalitám. Klidně by prý zvládl dva za jeden večer. Toho se chytnul právě Pokorný. Oznámil, že chce na stejné akci taky dva soupeře a tím druhým má být pravé Malach, kterého nazval králem Jelimánem. Bohužel k tomuhle souboji ještě nedošlo, ale jestli dojde, moc se na něj těším. Chlapci se totiž na facebooku vyzývají doteď.
V dnešních dnech se rozhořela další kauza, jejímž základem je slovní demonstrace síly. K mému překvapení ji odstartoval Viktor Pešta, u kterého, jak ho znám, bych to nečekal. Po svém nuceném odchodu z UFC na své facebookové stránce zpochybnil anketu Gladiátor desetiletí, v které volili fanoušci a odborníci nejlepšího MMA zápasníka za posledních deset let.
Viktor napsal, že je nejlepším českým bojovníkem současnosti (v Gladiátorovi skončil na šestém místě) a současně vyzval na souboj Karlose Vémolu a Jiřího Procházku, druhého jmenovaného jakožto vítěze celé ankety. Zadělal tak na pěknou přestřelku hlavně mezi Vémolou a jeho fanoušky. Tady to v nejbližší době na nějaký zápas mezi zainteresovanými nevypadá. Jak Vémola tak Procházka jsou bohužel zranění. Navíc Procházka bude spíše bojovat v japonském Rizinu než v české kotlině.
Abych řekl pravdu, i když mě trash talking sem tam baví, není to to pravé ořechové. Pro mě jsou důležitější sportovní výkony než slovní přestřelky před zápasy. Na druhou stranu je pravda, že jsem s obdivem sledoval počínání Conora McGregora, který se právě tímto způsobem dostával soupeřům do hlavy a nahlodával jejich sebevědomí. Tahle psychologická hra se mi líbila víc, než to, co v mých očích předváděl před posledním zápasem, kdy spíš paradoval sám sebe. Jeho prvoplánové útoky na soupeře mi připadaly víc jako šaškárna než cokoliv jiného.
Trash talking po česku se více méně odehrává přes sociální média. Jako takový mi přijde o stupeň níž než ten tváří v tvář na tiskové konferenci. Člověk si v klidu sedne před počítač a napíše, co potřebuje. Když se mu to nelíbí, smaže to a počká, až ho obejme múza. Pak teprve pošle post do světa a čeká, jestli se dotyčný, na kterého byl útok namířen, chytne.
Je to samozřejmě dáno i tím, že se tady tolik tiskovek nedělá, a když, tak zápasníci nejsou na tuhle konfrontaci zvyklí. Jak se říká, neumějí v tom chodit. Jsou na vás namířené kamery a vy jste tak nervózní, že jste někdy rádi, že odpovíte na danou otázku delší než holou větou.
Trash talking je hodně o sebevědomí. To, co řeknete, musíte podložit výkonem, jinak jste za blbce. Čímž na sebe vyvíjíte tlak, který ne každý musí unést. Už samotný zápas je dost velký nápor na psychiku a vy si k tomu ještě přidáte tohle. Proto také rozumím klukům s připravovaného druhého turnaje organizace OktagonMMA, že do sebe na tiskové konferenci nešli. Za což to schytali od medií i organizátorů. Samozřejmě rozumím, taková přestřelka slov by přilákala do ochozů víc lidí. Na druhou stranu v člověku to musí být, musí to mít za potřebí. Když to tam není nebo se to člověk snaží vyvolat uměle, může být za pěkného blba.
Proto nerozumím článku, který publikoval slovenský server Svet MMA, který se vysmál trash talkerskému umění zápasníků Oktagonu. Asi na to spoustu lidí kliklo, ale taky to spoustu lidí nakrklo. Třeba jako kluky z mého gymu, o kterých se tam tak nelichotivě píše. Zajímalo by mě, jestli by to byl autor článku klukům schopný zopakovat tváří v tvář a pak se jim postavit v kleci. Protože to je podstata trash talkingu, který právě v článku aplikoval.
